Zdenál

(text Milan Herzog, hudba Milan Herzog)

Zdenál z naší ulice má v garáži fechtla,

na něm chromovaný vidlice a xenonový světla.

Všude třásně, samá kůže, dvoubarevnej lak,

vyladěnej motor šlape, zkrátka mašinka jak vlak.

Na Zdenála každá holka valí valí oči,

Zdenál si je toho vědom a tak fechtal točí.

Prohání se městem, prohání se krajinou,

Zdenál totiž každý ráno odjíždí za svou milou.

Zdenál je trouba - zapomněl si natankovat

Zdenál je trouba - to se nesmí opakovat

Zdenál je trouba - teď musí jít po svých

Zdenál je trouba - teď bude všem pro smích

Když byl právě v půli cesty, ve fichtlovi škytlo,

nestačí se zdenál divit, že má nádrž vyschlou.

Těžkou botou motorkáře, kráčí při pravém okraji,

slunce bzučí, mouchy svítí, nohy se mu motají.

V zrcátku se bliští obraz propocený trosky,

kdyby teď byl se svou milou, mohl se mít božsky.

V mysli pátrá přemýšlí, kdepak vzíti palivo,

pak mu bleskne v hlavě nápad, že zavolá Salyho.

Zdenál je trouba...

Po hodině čekání přijíždí bájná spása,

Saly nese kanystr, nádrž plná prostě krása.

Fechtl opět krásně přede, Zdenálovi vlasy vlají,

už se vidí u své bláži a dech se mu tají.

Posledních pár kilometrů na naleštěným fechtlovi,

před každou cestou dolít benzín teď už Zdenál dobře ví.

Zachvíli je v cíli, už je doma, dlouhou cestu zvlád',

tak pamatujte, že když je zle, pomůže vám kamarád.